Tak dnes byl prostě den Blbec. Zaspala jsem, hned od rána mi všechno padalo z rukou, polila se kafem, zapomněla doma klíče od auta, nemohla je najít, nakonec je našla vyhozený v koši, venku zima a sychravo, v Praze dopravní kolaps, na dálnici kamiony a arogantní závodníci, cestou dva nepříjemný telefonáty. Prostě stres jak z učebnice, v tyhle dny by člověk měl mít nárok na placenou indispozici. Když jsem celou svojí ranní anabázi vyprávěla klukům v kanceláři, Michal sotva zvednul hlavu od laptopa a povídá: "Nemáš chvátat, kdo chvátá nemá štěstí..." Úžasná poučka, tu sem si sem prostě musela napsat.
Mar 5, 2008
Kdo chvátá nemá štěstí
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
2 comments:
když jsem si to přečetl, měl jsem velkou radost, že jsi si to poznamenala. trvalo mi dlouhou dobu než jsem na to přišel, že to platí. vůbec mám velkou radost, že s námi pracuješ. urychluješ náš posun dopředu. práce je ještě větší zábava než byla před tím. musím řict, že to první náhodné setkání s tebou ve Švédsku nám seslalo samo NEBE. moc rád na to vzpomínám.
Děkuji.Už jsem doma, tedy jestli se ten můj zatím ještě nezařízený byt dá nazvat domovem. Taky na to náhodné setkání vzpomínám.Bylo to krásné procházet se s Vámi po Stockholmu i na tu úžasnou hospůdku, kde měli české pivo.Vzpomínám, jak jsme se stále smáli, měla jsem tenkrát takové těžké období a vy jste mi ho pomohli překonat. Vlastně i proto jsem se na vás obrátila, jestli nemáte volné místo ve vaší firmě. Škoda, že se uvidíme až příští týden. Moc se na Vás těším, na oba.
Post a Comment